Souvislosti jizev fyzických a psychických

Když jsem byla na zdrávce a šla na praxi, byla jsem tele z keramky, co se snažilo naučit se všechny ty chytrý věci o těle. Ale jediný, co jsem uměla bylo hníst svaly a utkvěla mi jedna věc…Pořád dokola nám jedna rehábka říkala: ,,Na prvním místě kontrolujte lidem jizvy a uvolňujte je. Kdo půjde při zkoušce rovnou k problému (např, k bolestivým zádům) aniž by zkontroloval pružnost jizev, poletí, ikdyby uměl vše ostatní.“

A já uměla asi jen ty jizvy. Přišel pacient, na vozíku, měl brnění do nohou, kterému nedovolovalo chodit. Měl napsané rehabilitace na záda. Ale já uměla jen ty jizvy.A když se svlíkl a položil, tak jsem viděla na křížové oblasti jizvu velkou jak talíř. A tak jsem pomalu rozvolňovala, celou tu vyměřenou dobu na cvičení, jen a jen tu jizvu. Ke cvičení jsme se nedostali.

Za týden přišel po svých nohách: ,,Už ty rehabilitace nebude třeba. Byl jsem po nehodě, nechali mě ležet, měl jsem proleženinu. Ta se zahojila v tak velkou jizvu. Oni si mysleli, že mám brnění od páteře, od té nehody. Tak jsem chodil na rehabilitace páteře. Ale byla asi přirostlá ta jizva. Vy jste to uvolnila a už nic nebrní. Tak díky, ať se Vám to jednou vrátí.“

Tenhle zážitek jsem dlouho nevyprávěla. Styděla jsem se. Nic jsem neuměla, nevěděla jsem, jak se cvičí, tak jsem jen zůstala u prvního bodu ,,jizvy“.

Ale ten zážitek mě ovlivnil moc.

To nebyl zázrak, to byla ,,jen“ jizva.

Je důležité pečovat o jizvy. Jemně s citem, třeba měsíčkovým olejíčkem nebo molitanovým míčkem.Když ženu bolí bedra, bortí se jí tělo, výhřez plotýnky atd…tak to může být hodně důsledek jizvy. Po císařským řezu, po ženských operacích. Ale i jizvy uvnitř dělohy po porodech. Nebo staré jizvy po slepáku, kdy se to nedělalo laparoskopicky.

Většinou to způsobí ty staré, ztvrdlé, které vytvářejí nesprávnou statiku těla. Ženy, co mají jizvy na hrudi, mají bolesti ramene, protože se svaly pak táhnou jinak. A naopak, když je jizva na páteři, tak to může vyvolávat pseudoproblémy s břichem.

Zajímavá může být jizva kdekoliv. Můžete ji rozvolnit a pak vidět, co v těle ovlivňovala. Protože ty přidružený bolesti a problémy brnění, zborcené tělo, zmizí. V průběhu dráhy nervu i postavení těla se zlepší.

O jizvu se člověk nemusí starat pořád, ale zkontrolovat si jí můžete kdykoliv. I hodně starý jizvy se dají laskavě opečovat.

Svým žákům vysvětluji, že něco podobného se děje i v psychice. Člověk zažije trauma, nějak se s ním vyrovná a po letech se s tím spojí něco- neadekvátní úzkosti, strachy atd. Pak přijde k terapeutovi a ten ho vrací do té příčiny. A někdy to neuzavře a nechá ho v procesu, protože má pocit, že když silná emoce, tak se to léčí. Ale ono ne. Tomu člověku je mizerně ztrácí energii a je závislej na svým terapeutovi.A to je podobné s tělem.

Když opravdu něco sroste špatně v těle, je potřeba reoperace. Ale pak zase regenerace, odpočinek a ne další operace, abychom se ujistili, že je to v pořádku.A to je i s psychikou. Nemusíme otevřít všechny staré rány a traumata abychom byli v pořádku. Opravdu NEEE. Stačí se podívat na traumata, co něco spouští a dělají v životě neplechu.

Podívat se na to, pochopit, odžít, uzavřít a nechat uzdravit.

Dosednout, zaintegrovat. Dovolit si to žít nově.

Neustálé retraumatizace jsou k ničemu. Je to jako byste chtěli jizvy léčit operací. A znovu a znovu zažívali tu stejnou bolest. To nic neuzdraví, jen přijde rezignace.A když terapeut jde do starých psychických zranění musí to ošetřit a správně uzavřít. Jinak ten člověk strádá. Jako by energeticky krvácel.

Jakákoliv jizva, ať už fyzická, psychická, duchovní chce péči, jemnost, jasnost, preciznost, důslednost. Nepotřebuje, aby se v ní pořád někdo hrabal.Víte, jak vypadá strup, který když svědí, tak si ho furt škrábete? Víte, že jo.

Nechte věci dosednout, projít jimi, ikdyž nejsou ideální. Nemusíme se ve všem šťourat a hrabat, protože si myslíme, že hrabáním pomůžeme.Život se má žít a ne ho ztratit v hrabání dokola v dramatech. Někdy je potřeba pochopit, poléčit, ale ne hrabat.

Snad to dává smysl. V jemnosti je velká síla.

Nehledejte tyhle informace v knihách. Píšu to z patra z praxe. Z chyb a úskalí na které mě nikdo nepřipravil. Už je to 20 let, co jsem pustila cestu umělkyně a dala se na cestu hledání příčin. A miluju to pořád stejně. Mám ráda lidi, který jsem potkala a jsem vděčná za vše, co jsem si díky nim odnesla. Ať je vám to k užitku. Šťastnou cestu vaším vlastním životem.Pavla Skálová

Pokračování: téma jizvy: zde