Cesta ke cross-tejpování

Jako bych zažívala něco, jako když jsem hrála v kapele…nejdřív neuvěřitelná tréma, pak obrovský emoce s mikrofonem a pak dojezd emoční dva dny.

Celé to vydání knížečky cross-tejpování má v sobě kus mě.

Kdybych to psala dnes, tak by textová podoba vypadala jinak. Ale před dvěma lety jsem byla plná emocí. Příběh o mé babičce a Nepálu jsem tam potřebovala vložit a tak jsem jím i křest chtěla začít.

Najednou jsem byla obklopená lidmi, které mám nesmírně ráda a které mají rádi mě.

Nadechla jsem se a chtěla pořád brečet a zároveň vyprávět… Zamáčkla jsem slzu, sklidnila rozechvělej hlas a vyprávěla…

,,Byla jednou jedna holčička a ta od malička cítila potřeby a bolesti všech. Nerozumněla světu ani svět nerozumněl jí. Ale tahle holčička měla kouzelnou babičku, která jí nesoudila, nekritizovala, přijímala jako všechny ostatní vnoučata. Brala jí k sobě a četla kouzelné pohádky. Pohádky, které byly plné příkoří, bolesti, nespravedlnosti, slz a bezpráví. Ale všechny ty pohádky končily dobrem.

A tak ta holčička se naučila věřit v dobro, svobodu a lásku.

A když vyrostla, chtěla pomáhat lidem. A když už toho hodně uměla, tak chtěla, aby její pomoc doputovala k lidem domů. Aby našla něco, co by lidem pomáhalo doma. Bez vzdělání, bez léků, bohatým i chudým.

Babička v ní věřila, ikdyž byla dospělá i v období, kdy v ní nikdo jiný nevěřil.

A pak tahle, už žena, na své cestě potkala učení jednoho korejského terapeuta, který měl stejný sen…najít něco, co by přineslo úlevu lidem. Jako by jeho ruce byly na pacientovi sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Kenso Kase.

Vymyslel tejpování dlouhýma kinezio tejpama. Ale on se s tím nespokojil. Vyvíjel to dál a dál, aby to bylo co nejpodobnější kůži, nejbližší akupunktuře.
A vymyslel cross-tejpování.

A dal možnost lidem uzdravovat se velmi komplexně.

A tahle žena byla obklopená dětma a viděla jak moc těžký je pro děti brát kapky do nosu, píchání uší, antibiotika, jak těžký je pro maminky, když děti jsou nemocní. A začla mít touhu přinýst učení Kenso Kaseho do Čestiny. Tak, aby to mohli používat mladí i staří, aby to bylo pro všechny.

A tak překládala po nocích, psala a mazala a psala a mazala texty a snažila se, aby texty vypadaly obyčejně a lidsky, aby to vypadalo, že to je ta nejjednodušší věc na světě.

A pak téhle ženě pomohl princ, který uměl všechno, co je pro vydání knihy potřeba. Grafiku, sazbu textu, ořez knihy, komunikaci s úřady, fotky. A také plnit sny které měla…např. crosstejpovací podpis.

A všechno se to spojilo. A pohádka se zakončila oslavou.“

Je mi líto, že už babička není mezi námi. Ale věřím, že její láska, její bohatství je v tom, co dělám a dává mi sílu se nevzdávat.

Teď už je to jen na každém z nás. Knížečka je hotová a ten příběh pokračuje u každého doma.

Kenso Kase už taky je mezi anděly, ale jeho metoda je dotek léčení, který se může používat bezpečně doma. A vnášet naději.

Já osobně používám vše nohama na zemi, ikdyž to píšu jako pohádku. A to přeju všem. Mít nohy na zemi, srdce plné lásky a hlavu v oblacích. Pak se dějí kouzelné věci.

Děkuju, že jsem mohla a můžu být součástí tak krásného příběhu.

crosstejpovani.cz