Přemýšlela jsem jak křtít knížku…růžema, slovem…a kdo by to měl být.
Nakonec jsem napsala kamarádce, jestli by to chtěla udělat…měla noční…napsala jo a pak už mě jen překvapila, jak se během jedné noční dá nachystat úplně profi proslov…
Děkuji.
S dovolením si to sem uložim.
,,Dnes tu nejsem jen jako kmotra této knihy, ale hlavně jako kamarádka Pavly.
Pavlu jsem poznala v době, kdy naši puberťáci byli ještě v břiše. Nebylo to přátelství na první pohled.
Ze začátku jsme si obě říkaly: ,,Pane bože, tak s touhle opravdu svůj čas trávit nebudu.“
Nicméně, děti se nám narodily krátce po sobě, tak jsme začli spolu trávit hodně času.
Prošly jsme spolu celou mateřskou.
Byly krásné chvíle a pak taky chvíle, kdy jsme si plakaly na rameni, jestli si ještě někdy v klidu vypijeme teplý kafe…to jsme ještě netušily, co nás čeká.Ale vždy jsme se držely vzájemně nad vodou.
A tehdy jsem poznala, jak silný, vnímavý a podporující člověk Pavla je.
Postupem času jsme se naučily být spolu nejen jako mámy, ale i jako ženy, které si umí najít čas samy na sebe.
Když jsem přišla s nějakým nápadem, Pavla do toho okamžitě šla. Někdy mám vlastně pocit, že řekla ano dřív, než si vůbec stihla uvědomit, co jsem vymyslela. A došlo jí to, až ve chvíli, kdy se snažila udržet za kotníky na tyči nebo když vysela hlavou dolů roztočená v šále anebo se snažila udržet na nohou při čtvrté otočce na salse, po třech prosekách.
Do všeho, co jsem vymyslela, šla s odvahou a nadšením.
Je pro mě obrovská čest být kmotrou této knihy. Když mě o to Pavla požádala, byla jsem příjemně překvapená, zaskočená a dojatá. Do chvíle než mi došlo, že to bude nejspíš obnášet proslov. Pokud možnosmysluplný. V tu chvíli se mi trochu zamotala hlava, lehce jsem se orosila a udělalo se mi mírně nevolno.
A nekecám, první, co mě napadlo bylo sáhnout po Pavly knize a zjistit, kam si můžu nalepit tejpy, aby to se mnou neseklo.
Takže jsem začla listovat..nevolnost, závratě, napětí, ty jo, mě začíná bolet břicho, tak honem, zvracení, průjem, zácpa…já se vynervila tak, že jsem začla přemýšlet, jestli lze zatejpovat probíhající infarkt😅
Tejpů mám doma velkou zásobu, takže jsem připravená na všechny možný scénáře a nejspíš i na ty naprosto nereálný…a teď už vážně. A přesně tuto odvahu, nadšení, otevřenost a energii dává i do své práce a dala ji i do této knihy.
Protože Pavla nemá jenom znalosti a zkušenosti. Má něco navíc. Obrovský dar vnímat lidi, nacítit se na ně a skutečně jim pomoci. Touto knihou nám dáváš fungující a přitom jednoduchý a pro nás obyčejné smrtelníky, pochopitelný návod, jak můžeme pomoci i sami sobě.
To, co držím v rukou, není jen kniha o cross tejpování, je to kus Pavly, její energie, její péče a její schopnosti pomáhat lidem, cítit se lépe ve vlastním těle.
Pavli, jsem na tebe pyšná a jsem moc ráda, že můžu být u toho, když posíláš do světa něco tak výjimečného.
Přeji této knize, aby pomáhala a inspirovala, aby se prodávala tak dobře, že budeš moc napsat další… a teď ji pojďme pokřtít..na zdraví.“
Děkuju ani nedokážu říct, co to pro mě znamená.


