Duchovní kocovina

Duchovní kocovina…

Tenhle víkend jsem měla překrásnej kurz energetického čtení do momentu, kdy jsem ze sebe vyvalila nasrání na všechny ty, kteří si hrají s energií a psychedeliky, aniž by to uměli opečovávat a dávkovat správně. Zatmělo se mi v ten moment, byla jsem sprostá a k nezastavení, ale proč?

Když jsem potkala 90 leté ženy dávaly si skleničku červeného vína každé ráno nebo večer. Udržovalo je to zdravé. Když je člověk jak neřízená střela, tak po stejném nápoji v jiném množství, má rána dost krušná. A když úplně přestřelí, vzbudí se na záchytce nebo už se nikdy nevzbudí.

Tohle se může stát s čímkoliv.

Práce s energií by měla mít svoje pravidla, duchovní kurzy by měli mít svoje pravidla a jestli je mají nebo ne nevím. Já se setkávám s lidmi, kterým někdo zvednul extrémně energii a pak toho člověka v tom nechal. Nebo podal pomocné látky a pak ho v tom nechal.

Nejsem specialista na tyhle stavy, nejsem záchranka, ale někdy lidem pomáhám i s tím, protože jsem něčím podobným prošla před 15 lety.

Jít na duchovní seminář kvůli zážitkům, je fajn, pokud nervový systém není přetíženej, nebo pokud nemá člověk otevřené trauma.

Bývají to hezké zážitky, člověk objevuje nové tipy emocí, začne jinak vnímat, cítit, prožívat…
Ale… Když je jednotlivec extrémně citlivej a přetíženej, tak se může stát, že zvedání energie nervový systém nezvládne. Je to celkem průser.

Když má člověk infarkt, tak doktoři ví, co s tím, ale když vám vybouchne energie, nebo když z ničehonic jste jasnovidní a neumíte s tím pracovat, tak co? Kde budete hledat pomoc? V blázinci? Kde vás nadopují léky? U terapeutů, kteří nevědí vůbec, co s vámi? U učitelů, kteří zdaleka nemají citlivost jako vy?

Pro mě osobně je nepřijatelný kombinovat energetickou práci a ,,pomocné láky“. Je pro mě nepřijatelné přivést lidi do vysoké energie a nevědět, jak je vrátit zpátky. Je pro mě nepřijatelné komukoliv slibovat štěstí a naplněné sny, když neznám osud toho člověka…

Duchovní kocovina je pro mě stav PO. Po velkém zážitku, po silných prožitcích, po silné terapii, semináři, kdy má člověk pocit, že vše spasí láska, je ve vysoké vibraci díky skupině stejně naladěných lidí. PO tom všem se ráno probudí a je na dně víc než kdy jindy. Chtěl by znovu cítit tu úžasnou energii plnou světla a dokonalosti. Ale najednou to nemá. Dopadá smutek, prázdno, ponor. Najednou jsou všichni kolem špatní: muž není dostatečně duchovní, děti dostatečně vnímaví, práce je na hov.., koníčky nejsou dostatečně zábavný a jídlo dostatečně zdravé…Takový člověk se ztrácí. A ztrácí všechno. Práci, vztah, radost s dětmi, peníze.
Zůstává víra, že to všechno se děje, aby mu bylo líp, že bude líp, že bude lepším člověkem.

Duchovní kocovina je vlastně ještě dobrá, ale duchovní delirium je opravdu vážné.
Bohužel tohle všechno, hází obraz, že všechno v duchovním světě je špatně. Ale ono to tak není.

Pokud někdo ukazuje lidem, jak zvednout energii nebo rozšířit vědomí, tak by měl umět ukázat i jak energii snížit a zavřít rozšířené vědomí.
Pokud někdo dá někomu áju, kaktus, máju či cokoliv jiného, tak by měl umět pomoc se stavy, které můžou přijít. Hlavně s těmi, které neodchází ani po několika měsících. Nebo alespoň uznat, že se to může stát, aby se člověk mohl rozhodnout, jestli to riziko podstoupí.

Rada?
Uzemňovat se.
Nacházet praktické nástroje pro reálný život.
Dělat jen to na co mám a na co nemám, na to se vykašlat.
Pochopit, že vypnout mysl neznamená vypnout mozek a zdravej rozum.
Pochopit, že začít cítit neznamená ulítnout ve fantazii.
Nepřepalovat to či ono.
Mít zdravou sebereflexi.
Vnímat reálný život a klást si otázky: pomohlo mi ,,to něco“ v reálném životě nebo mě to z něj jen vytrhlo?

Pokud už se to stane, tak najít někoho, kdo tím reálně prošel. A nechat si pomoc.
V tuhle chvíli nejvíc informací asi poskytuje společnost diabasis. A nebo ti, kdo se zabývají psychospirituální krizí nebo terapií traumatu.

I v autě můžete jezdit rychle jen tehdy, když umíte startovat, postupně přidávat plyn a brzdit.
Auto bez brzdy ve 200 km rychlosti je jasná smrt.
Dělejme to stejné i s energií, chápejme energii, vnímejme ji a ciťme s úctou a pokorou s vědomím, že to je skvělej ,,nástroj putování“, ale bez plynulého přidávání plynu a brzd je to jasná vstupenka do p….

Děkuji, že se snažíte chápat mé texty.
Pavla

www.pavlaskalova.eu